BK NH Ostrava - basketbalový klub

Rozhovory: Honza má srdce bojovníka

Jan Stehlík, není určitě neznámou tváří ostravského basketbalu. Příznivci ho znají již dlouho. Sedm sezon patří k týmu NH Ostrava. Jeho přínos je prý hlavně v tom, že vymýšlí kombinace. Je rovněž vždy připraven odpovědět na otázky a jak řekl ... tak udělal.

Při zápase s Děčínem ses zranil. Už jsi v pořádku?
Zápěstí je v pořádku. Občas to cítím. Teď mám zase pro změnu naražené spodní žebra. Pobolívá to, ale to přejde. Stalo se to, když jsme hráli proti Pardubicím. Dá se s tím hrát, ale občas je to nepříjemné při kontaktu.

Jak se Ti daří skloubit poslední rok na VŠ s basketbalem?
Teoreticky jsem už posledním rokem na vysoké škole. Měl jsem ukončit studium už loni, ale nepodařilo se mi to skloubit vše, tak jak bych si přál. Napíšu diplomovou práci a ukončím studium. Uvažuji o tom, že bych ještě rád pokračoval v doktorantském studiu.

Pomáhá Ti nějak škola v tvé profesionální dráze basketbalisty?
Profesionální dráha basketbalisty mi spíše pomáhá ve škole. Jelikož studuji sportovní management, daří se mi využít praktické zkušenosti a věci kolem basketbalového klubu. Sleduji je a následně je uplatňuji ve škole.

Jak vnímáš přetlak na tvoji pozici, kde jsi společně s Markem Stuchlým, Luettgerodem a Luďkem Jurečkou?
Ten tlak tam samozřejmě může být cítit vždy, pokud je nás více a záleží taky, jak se komu daří. Když se nechytí jeden, tak je šance, že se chytne někdo jiný. Zatím to tedy nevypadá, že se chytáme, ale bylo to i horší.

Projevuje se mezi vámi nějaká rivalita během tréninku?
Ne. Myslím si, že partu máme dobrou. Určitě na tréninku chce předvést každý to nejlepší a nejen na tréninku, ale i v zápase. Je jasné, že občas k nějakému střetu a výměně názorů dojde, ale jsme stále jeden tým.

Čím to je, že v zápasech je to s vámi jako na houpačce? Pokaždé je to někdo jiný kdo úplně propadne a někdo vynikne.
Těžko říct. Každému to jinak sedne… nevím.  Nevím ani jak jsou třeba zahraniční hráči zvyklí cestovat. My co tak brouzdáme po republice už dlouho tak nám to nevadí. Někdy se zápas zahraje dobře a někdy to prostě není ono. Na tréninku hrajeme dobře a pak si to v zápase …pokazíme.

Jaké je tvé poučení ze šňůry prohraných zápasů? Ve Svitavách jste prohráli o 25 bodů s týmem, který je v tabulce pod vámi.
Nesmíme soupeře podcenit. Ani toho, který byl loni outsider. Musíme hrát zodpovědně v obraně a disciplinovaně v útoku. Ale to nám říkal i trenér před zápasem právě ve Svitavách…Zatím se nám to bohužel nedaří.

Jak to vypadá v šatně po prohraných zápasech?
Určitě ne vesele.  Probíráme to, jsme naštvaní. Prohry nás hodně mrzí. Po zápase je, ale pozdě brečet nad rozlitým mlékem.

Každý nese asi určitý podíl na výsledcích, ale každý by si taky měl plnit své úkoly. Jaký je ten tvůj a jaká je tvá pomoc za této situace?
Nevím. Můj úkol je vyburcovat náš tým. Zvednout ho. Tím tuplem, když jsem nyní převzal „kapitánskou pásku. Vyhecovat hráče. Když jsem volný nebo mám šanci vystřelit, tak to zvednu. V obraně nesmím dovolit dávat soupeři jednoduché koše. Když udělám v obraně nějakou chybu, chci ji samozřejmě napravit. Snažím se bránit na 200 procent. Někdy bohužel provedu jednu, dvě chyby v obraně, špatně se postavím a oni za mnou proběhnou, to se stává. Nejsme stroje. Snažím se dělat co nejméně chyb.

Někdy z pohledu diváka vypadá zápas, že se vám už do toho nechtělo a pak to jsou propady někdy až o 10 bodů, které se těžce dohánějí. V čem je podle tebe rozdíl v přístupu a nasazení hráčů u týmů, které jedou na 200% až do poslední sirény?Samozřejmě, že to vypadá tak, že když začneme prohrávat o více bodů tak se hráči tím výsledkem nechají frustrovat. Vypustí zápas a jedou na polovinu. Jen aby to bylo za námi, což samozřejmě nejde. V posledních zápasech to bylo evidentní. S Pardubicemi, kdy jsme téměř celý zápas vedli, pak to soupeř stáhl a v nás se asi něco zlomilo. Nebudu poukazovat na určité zlomové momenty, ale ztratili jsme koncentraci a přestali jsme dobře bránit. To samé bylo i ve Svitavách. Jeden hráč s tím neudělá nic. Všech 5 hráčů na hřišti i zbylí na lavičce do toho musí jít stejně. Pořád! Někdy mi přijde, že do půlky zápasu je to super, pak přijde uspokojení nebo frustrace a je konec. Hráči se nastaví do úsporného režimu a vypnou se.

Další zápas hrajete venku s loňským mistrem ligy – Nymburkem. Ti kromě jednoho klopýtnutí zatím vyhráli všechna utkání o 20 – 40 bodů. Co bys poradil sobě a svému týmu jako recept?
Bude to těžký zápas. Mají v týmu hodně zkušených hráčů plus nějaké „mlaďochy“, kteří jsou talentovaní a dobří…takže do toho musíme jít s tím, že nemáme co ztratit, ale musíme se maximálně koncentrovat, dát do toho prostě to nejlepší. Podat co nejlepší výkon jak v obraně, tak v útoku. S každým je šance na vyrovnaný zápas. Pokud však předvedeme to, co ve Svitavách nebo Ústí tak to dopadne katastrofálně. Proti Nymburku můžeme jen překvapit. Nemáme co ztratit, takže proč něco nezískat?

Hrajete basket pro fanoušky a diváky. Je to z vaší strany trochu show. Co bys jim vzkázal a na co bys je pozval?
Určitě bych je pozval na domácí zápas, který bude 19.listopadu s Chomutovem. Nechci nic zakřiknout a chtěl bych je pozvat na konečně dobrý basketbal. Před domácími fanoušky se hraje velmi dobře než na cizí palubovce. A v naši hale je přímý kontakt s fanoušky. Přeji si předvést s týmem pořádnou hru, která bude mít náboj a  bude plná bojovnosti! Zadupeme soupeře do země! ... "Uaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaargh" !!!!!!!!!!!!