Rozhovory: Už zase mohu jít do zápasů naplno, těší basketbalistu, který porazil rakovinu
14
srpen
To, že má rakovinu, zjistil někdejší reprezentant do 20 let Rostislav Uhlíř loni v srpnu na dovolené ve Španělsku. Půl roku se léčil. A sílu mu dodávala vidina, že bude hrát basketbal jako dřív.
Teď, když se mu to podařilo, má pocit, že je zase vše v normálu. Vedle sportu studuje veřejnou ekonomii a správu na VŠB Ostrava.Vždycky byl kliďas, ale nyní je ještě větší. "Už mě opravdu nic nerozhází," potvrdil ostravský basketbalista Rostislav Uhlíř. Od loňského srpna bojoval s rakovinou. Podstoupil dvě operace, chemoterapii. Zvládl to. Uzdravil se. A opět hraje.
Minulý měsíc se vrátil do nejvyšší české soutěže. V barvách NH Ostrava stihl odehrát tři zápasy, 35,3 minuty a nastřílet 12 bodů. "Basketbal je v mém životě hodně důležitý, ale během léčby jsem se soustředil jen na jednu prioritu, a to uzdravit se," řekl čtyřiadvacetiletý Uhlíř.
Říká se, že taková nemoc člověka změní. Týká se to i vás?
Byl jsem vždy povahou spíše flegmatik, takže až tak velký vliv to na mě nemělo. Jednu věc bych ale přece jen vypíchl. Člověk po takové nemoci neřeší detaily jako, že mu někdo ztratil propisku. Už se nerozzlobí jen tak lehce. Nějaké banality ho nechávají v klidu.
Když vám lékaři řekli diagnózu, tak vás to podle vašich rodičů nezlomilo. Choval jste se naprosto rozumně. Je to tak?
Když vám někdo oznámí takovou špatnou zprávu, jste z toho okamžitě v šoku. Ale potom, co se dozvíte více informací o té nemoci, o způsobech léčby, možnostech, které existují, tak se hned zklidníte. Navíc jsem měl to štěstí, že moje nemoc je v dnešní době řešitelná. Nebyl důvod svěsit hlavu a zhroutit se.
Byl při vaší léčbě moment, kdy vám bylo opravdu hodně špatně?
Ta léčba sama o sobě, i když to teď bude znít paradoxně, se dá zvládnout v pohodě. Velkou roli hraje věk. Čím je člověk starší, tím hůře snáší léky. Stačí však zatnout zuby a přečkat to.
Pomohlo vám i to, že jste byl trénovaný sportovec, profesionál?
To nemělo vůbec žádný vliv. U této nemoci a během její léčby není důležité, zda je člověk v dobré fyzické kondici. V dětství jsem prodělal mononukleózu a jiné nemoci, které mi zkomplikovaly léčení.
Dodávala vám sílu i podpora od blízkých a také od úplně neznámých lidí?
To určitě. Ani si nedovolím odhadnout, kolik mailů mi přišlo. A chodily i z míst, odkud bych to nečekal. Třeba z Poděbrad, Pardubic i dalších měst z celé republiky. Také senioři, basketbalisté, mi poslali fotku s přáním, ať se mi daří, že jednou budu také starý dědek.
A podpořila vás i přítelkyně Ana, Španělka, která se za vámi přestěhovala.
Z její strany to byla velká oběť, protože jednak bojuje s jazykovou bariérou a sehnat tady práci není jednoduché. Snažíme se, aby měla individuální hodiny, aby doučovala španělštinu, ale pro ni to je komplikovaná situace. Navíc studuje v Madridu vysokou školu. Cením si toho, že přijela a podporuje mě.
Napadlo vás, že byste si už nikdy basketbal nezahrál?
Napadlo, na začátku nemoci. Nevěděl jsem, jak se všechno bude vyvíjet. Ale přešlo mě to a dělal jsem vše pro to, abych se vrátil.
Co pro vás basket vůbec znamená?
Všechno. Věnuji mu veškerý čas. I když mám volno, tak chodím třeba přes léto hrát na ulici streetbal. Je to jediný sport, který opravdu bedlivě sleduji.
Čím vás basketbal tak uchvátil?
Líbí se mi na něm, že když třeba nevyužijete jednu příležitost, jak to často bývá ve fotbale, tak to nic neznamená. Basketbal není o náhodě. Těžko v něm nepřipravený slabší celek porazí silnějšího soupeře. Hodně rozhodují dovednosti jednotlivých hráčů, technika.
Vrátil jste se na palubovku, ale současné postavení Ostravy je velice špatné. Jste předposlední.
Není to nic příjemného, ale můžeme se připravovat na příští sezonu. Ta zřejmě bude daleko těžší, protože když sestoupí Vyšehrad, podobný outsider už v lize nebude.
Před několika roky jste byl na zkušené v Realu Madrid. Máte nějakou vysněnou soutěž?
Líbilo by se mi hrát v Řecku, Itálii, Španělsku. Jenže hráčů je hodně, takže prosadit se ve špičkových evropských klubech je složité. Musíte být reprezentant, mít kvalitního agenta a také štěstí. Pro mě je nyní nejdůležitější znovu se uplatnit v české lize.
Máte za sebou tři zápasy. Jak jste je zvládl?
V tom prvním jsem přece jen trochu nestačil fyzicky. Ale teď už to je v pohodě, cítím se dobře – a i když ještě nehraji hodně minut, mohu jít do zápasů naplno, s maximálním nasazením.
zdroj : ibasket.cz